Rubriky
CESTOVÁNÍ - ZEMĚ ČESKÁ

Návrat do dětství, třetím výletem se stávají Poděbrady

Ahoj! Pohodlně se usaďte, protože pokračujeme ve výletování, cílovou zastávkou se stávají Poděbrady. Tradiční střetnutí na hlavním nádraží lze vynechat, ovšem tentokrát to bylo s menší změnou. Důvodem bylo zaspání, a tak jsme nestihli první z navrhovaných spojů. Jelikož jsem si chtěl dát v Poděbradech snídani, ale to padlo, tak jsem zvolil kavárnu IF, kam když přijdete tak sázíte na jistotu a výborný zážitek. Zvolil jsem pobočku na Jungmannově náměstí. Poté už nic nebránilo tomu vyrazit. Je to z Prahy opět hodina cesty a velkou výhodou je, že hned jak vylezete z nádraží, tak vlastně máte Poděbrady jako na dlani.

Já do Poděbrad jezdíval jako dítě dost často a město jako takové se mi vždy líbilo. Pamatuji si, že jako první jsme po příjezdu šli k řece a využili projížďky po řece Labe. Lodě tam jezdí dodnes, ale myslím si, že už ne v takové míře jako kdysi. Poté jsme se šli vždy najíst a tím jsme to celé zakončili. No a vlastně ani tentokrát to nebylo jiné. Jen s tím rozdílem, že teď jsme byli vybaveni knížkou Lukáše Hejlíka #365 a ještě větší chutí vše prozkoumat, než tomu bylo před lety. Byli jsme tam zhruba v čase oběda, takže přišel čas na to otevřít knížku a vybrat si, kde se najíme. Volba padla na Sotto Ponte. Vynikající GRILL na břehu Labe a kulinářský zážitek. Nebylo co vytknout. Lodí jsem se tentokrát neprojel, ale to ničemu nevadí. Poté jsme se prošli po celé kolonádě, chtěli jsme ochutnat pramen, ale pravděpodobně vyschnul. Jednoduše už nic neteklo a my jsme tak šli o dům dál.

Ten nebyl tak daleko. Na kolonádě se totiž můžete skoro v každém podniku dobře najíst. Do oka nám padlo Café Oliver a chybu jsme určitě neudělali. Nejen, že je ve výběru #365 ale také dle návštěvnosti to vypadalo, že si nikam nesedneme. Naštěstí se nějaké to místo na nás našlo uvnitř kavárny a my si mohli vychutnat lívance, flat white a cappuccino. Kromě dezertů si zde můžete dát i snídani nebo oběd. S ničím nešlápnete vedle. Z každého výletu jsem zvyklý posílat pohled, a tak ani Poděbrady nebyly výjimkou. Jenže sehnat pohled byla teda velká krize, ale nakonec jsme našli, poslali a mohli jsme vyrazit zpátky domů. Poděbrady mají pořád své kouzlo a při této návštěvě to byla jedna velká nostalgie a vzpomínky na dětství. Nejde, ale říct že se Poděbrady nikam za ty roky neposunuly. Minimálně v gastronomii jsou někde jinde a než velkých změn bude stačit, když zůstanou takové, jaké jsou. Zase někdy.

ML


Galerie: Poděbrady 2019


Navštívené podniky: Sotto Ponte / Café Oliver – vše podle tipů #GMLH365