Rubriky
CESTOVÁNÍ - ZEMĚ ČESKÁ

V době karantény vzpomínám na nedávnou návštěvu města Příbram

Teď když máme tu karanténu a vlastně ani pomalu nemůžeme nikam vyrazit na výlet, je na čase zrekapitulovat si ten, který se uskutečnil skoro před dvěma měsíci. Primární úlohou tohoto výletu byla podpora na maturitním plese, který se konal v Příbrami. A vidíte další město, ve kterém jsem ještě nebyl. Ono jich je víc, ale zatím o všech návštěvách, co jsem psal, jsem byl pouze v Poděbradech.

Příbram jsem se rozhodl prošmejdit sám, a tak jsem vyrazil už den předtím – klasicky vlakem jako je mým zvykem – když se rozhodnete jet autobusem bude to ta lepší varianta. Ne snad proto, že by jízda vlakem byla špatná, ale proto že autobus jezdí každou chvíli a možná jste tam i o pár minut rychleji. Po příjezdu následovala cesta k zamluvenému penzionu s názvem Dlouhá. A hele našel jsem ho docela rychle. Většinou zabloudím a pak musím na nějaký místní spoj, který mě doveze zpátky na hlavní bod (většinou tam kam jsem poprvé přijel) a já celý proces opakuji. Po ubytování, které bylo sice prostší, ale umístění bylo víc než důležité, protože vše bylo jako na dlani. Vzhledem k večernímu příjezdu se muselo zajít na večeři – ne, to nebylo součástí ubytování a ani to ničemu nevadilo, protože Příbram alespoň co se gastronomie týká roste, a tak bylo zapotřebí toho vyzkoušet co nejvíce. První gastro zastávkou byla Restaurace V Tržnici – zde jsem jako pomocníka použil google a nebylo to žádné zklamání – příjemná obsluha, tradiční české jídlo, interiér, který sice zaspal dobu, ale o to víc vtáhne do vzpomínek a ty příbory? Ty přesně jsme měli doma a úplně se mi vybavilo dětství. Devadesátky vás tedy úplně pohltí, ale není to vůbec na škodu, a tak návštěvu vřele doporučuji. Poté už došlo k přesunu na pokoj a “poklidné” noci.

No tak “poklidná” noc to úplně nebyla. Podlahy v penzionu vržou, z ostatních pokojů je vše slyšet – možná i když spadne špendlík a silnice, kterou byste rozhodně netipovalo jako tepnu města se už od rána hádám nezastavila. Pořád to nemění nic na tom, že bych se tam klidně ubytoval znovu, ale víc jak dva dny bych nedal. Probouzení každopádně trvalo déle a na snídani jsem se vydal až po desáté hodině. Tady už jsem využil appku Lukáše Hejlíka a zašel jsem do #jinejpodnik – absolutně není co vytknout a naobjednal jsem toho tolik, že plánovaná poznávačka Příbrami přišla víc než vhod.

Asi největší památkou je Svatá Hora (je významný barokní areál a poutní místo na vrchu (586 m) u Příbrami. Areál Svaté Hory tvoří obdélný komplex ambitů o rozměrech 80 × 72 m se čtyřmi kaplemi v rozích, uvnitř na vysoké kamenné terase stojí původně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, přestavěný a rozšířený v letech 1660–1673 za účasti architekta Carla Luraga. K severnímu křídlu ambitů přiléhá bývalá jezuitská rezidence (Svatohorská rezidence) a klášter a od severozápadního rohu komplexu vedou do Příbrami kryté schody. V letech 2015 a 2016 prošla Svatá Hora rozsáhlou rekonstrukcí). [Zdroj: wikipedia.cz]

Tam se mi hodně líbilo a ani silnější vítr mi to nezkazilo. Více v přiložených fotografiích, které naleznete v závěru tohoto článku. Po absolvovaní Svaté Hory, bylo zapotřebí zjistit, kde je místní kulturní dům a naplánovat si cestu tak aby bylo snadné trefit zpátky z plesu na penzion. No nějaký čas to zabralo a místní KD byl lehce dál, než jsem si myslel, nic méně mi to nabídlo další možnost projít Příbram skoro křížem krážem i když pevně věřím, že mi ještě hodně věcí uteklo. V rámci čekání na početnou skupinku, se kterou jsme mířili na již zmiňovaný ples a samotných přípravách jsem zašel vyzkoušet další podnik. Tentokrát se jednalo o bistro rynk. a opět šlo o výběr z appky Gastromapa. Tento podnik třeba nenajdete ve výběru 365 a to mi přijde škoda, protože jídlo a káva nemělo chybu.

Pak už následovala samotná cesta na ples, sraz s PRAŽSKOU SMETÁNKOU, která dorazila těsně před začátkem a podpora našeho maturanta. Po noci strávené kulturním zážitkem a probuzení se do nového dne jsme zašli do podniku KAFÉRNA (svou další pobočku mají také v Praze nebo Písku) – na mlýnku byla výborná Columbie (flat white a latté bylo vynikající) a mohlo se jet domů. Pro zpáteční cestu byla zvolena doprava autobusem. Co jsem nestihl a co je v knize 365 je podnik Upekla. Tak snad příště.

Závěrem – Příbram mě bavila. Gastronomie je super a vcelku se jedná o super tip kam na výlet. Pevně věřím, že se již brzy dostaneme z doby rouškové a opět začneme objevovat krásy naší země. Všem přeji hodně zdraví a pevné nervy. Společně to dáme. Těm, co to dokázali přečíst až sem gratuluji a děkuji. Tak snad někdy příště. Mějte se a smějte se. I pod rouškou je zapotřebí neztrácet dobrou náladu.

ML


Galerie: Příbram 2020