Rubriky
CESTOVÁNÍ - ZEMĚ ČESKÁ

Drobné ohlédnutí za návštěvou Plzně

Opět uběhla nějaká doba, kdy se vám opět hlásím s cestovatelským okénkem.

Při červnovém cestováni jsme se tentokrát vydali do Plzně. Ano, vím. Máme už srpen a já se tady budu vypisovat s tím co jsem dělal v červnu. Ani nevím proč jsem tak dlouho čekal, ale co vím je to, že si to tu chci odložit i přesto že tento rok je poznamenaný koronou.

Když jsem byl naposledy v Plzni muselo to být určitě ještě na základní škole v rámci exkurze pivovaru. Já si pak v místní cukrárně dal “tradičně” vídeňskou kávu (ve skleničce na nožičce) 😂 a jeli jsme zase domů. Začátek výletování je v podstatě jako přes kopírák. Praha – vlak – cesta – Plzeň. I teď tomu nebylo jinak. Vyjeli jsme časně ráno a hned jak jsme dorazili zašli jsme na snídani. Šli jsme po stopách Gastromapy LH a zavítali jsme do Le Frenchie Café. Po velmi vydatném a chutném posilnění jsme se přesunuli do místní zoo. Nevýhodou cestování na jeden den je, že když do něj zakomponujete zoo, nezbývá vám v podstatě čas na nic jiného. Zoo vypadala velmi dobře a vlastně jsme v ní strávili většinu času. Po zmapování místní zvěře byl čas na oběd. Ten proběhl v oblíbeném burgeru pointu zvaném Delish.cz. A výběr dopadl na jedničku. Jídlo bylo výborné a pivo také. Je možné, že pivo zde (myšleno v Plzni) chutná lépe nebo si to mozek jen namlouvá?

Po úspěšném obědě jsme pokračovali na pořádný výšlap. Přímo z věže Katedrály sv. Bartoloměje jsme si prohlédli celé náměstí, které místy připomíná to v Českých Budějovicích. Přes náměstí a poté park jsme šli k řece. Celkově jsme se snažili všude chodit pěšky, ale využili jsme i MHD. U té jsme výhradně využívali linku číslo 4. Po řece a nějakém tom focení jsme výletování zakončili v Pappa Coffee. Lepší závěr než v podobě flat white a mrkvového muffinu ani nemohl být.

Pak už následovala cesta vlakem domů. Zde mám jednu připomínku. Když v jednom z vagonů v podstatě nikdo nesedí, věřte že chyba je na vaší straně. Sedíte totiž v 1. třídě. Za drobný poplatek navíc, ale je to mnohem pohodlnější cesta. To se mi stává celkem často. Plzeň byla super. Nejen, že se tam dobře najíte, ale také nabízí spousty míst k objevovaní. Tak někdy příště. Nezapomeňte sledovat můj instagram @jsemarek, kde je spousta fotografií nejen z cest. Těším se na vás.

ML


Galerie: Plzeň 2020


Rubriky
CESTOVÁNÍ - ZEMĚ ČESKÁ

V době karantény vzpomínám na nedávnou návštěvu města Příbram

Teď když máme tu karanténu a vlastně ani pomalu nemůžeme nikam vyrazit na výlet, je na čase zrekapitulovat si ten, který se uskutečnil skoro před dvěma měsíci. Primární úlohou tohoto výletu byla podpora na maturitním plese, který se konal v Příbrami. A vidíte další město, ve kterém jsem ještě nebyl. Ono jich je víc, ale zatím o všech návštěvách, co jsem psal, jsem byl pouze v Poděbradech.

Příbram jsem se rozhodl prošmejdit sám, a tak jsem vyrazil už den předtím – klasicky vlakem jako je mým zvykem – když se rozhodnete jet autobusem bude to ta lepší varianta. Ne snad proto, že by jízda vlakem byla špatná, ale proto že autobus jezdí každou chvíli a možná jste tam i o pár minut rychleji. Po příjezdu následovala cesta k zamluvenému penzionu s názvem Dlouhá. A hele našel jsem ho docela rychle. Většinou zabloudím a pak musím na nějaký místní spoj, který mě doveze zpátky na hlavní bod (většinou tam kam jsem poprvé přijel) a já celý proces opakuji. Po ubytování, které bylo sice prostší, ale umístění bylo víc než důležité, protože vše bylo jako na dlani. Vzhledem k večernímu příjezdu se muselo zajít na večeři – ne, to nebylo součástí ubytování a ani to ničemu nevadilo, protože Příbram alespoň co se gastronomie týká roste, a tak bylo zapotřebí toho vyzkoušet co nejvíce. První gastro zastávkou byla Restaurace V Tržnici – zde jsem jako pomocníka použil google a nebylo to žádné zklamání – příjemná obsluha, tradiční české jídlo, interiér, který sice zaspal dobu, ale o to víc vtáhne do vzpomínek a ty příbory? Ty přesně jsme měli doma a úplně se mi vybavilo dětství. Devadesátky vás tedy úplně pohltí, ale není to vůbec na škodu, a tak návštěvu vřele doporučuji. Poté už došlo k přesunu na pokoj a “poklidné” noci.

No tak “poklidná” noc to úplně nebyla. Podlahy v penzionu vržou, z ostatních pokojů je vše slyšet – možná i když spadne špendlík a silnice, kterou byste rozhodně netipovalo jako tepnu města se už od rána hádám nezastavila. Pořád to nemění nic na tom, že bych se tam klidně ubytoval znovu, ale víc jak dva dny bych nedal. Probouzení každopádně trvalo déle a na snídani jsem se vydal až po desáté hodině. Tady už jsem využil appku Lukáše Hejlíka a zašel jsem do #jinejpodnik – absolutně není co vytknout a naobjednal jsem toho tolik, že plánovaná poznávačka Příbrami přišla víc než vhod.

Asi největší památkou je Svatá Hora (je významný barokní areál a poutní místo na vrchu (586 m) u Příbrami. Areál Svaté Hory tvoří obdélný komplex ambitů o rozměrech 80 × 72 m se čtyřmi kaplemi v rozích, uvnitř na vysoké kamenné terase stojí původně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, přestavěný a rozšířený v letech 1660–1673 za účasti architekta Carla Luraga. K severnímu křídlu ambitů přiléhá bývalá jezuitská rezidence (Svatohorská rezidence) a klášter a od severozápadního rohu komplexu vedou do Příbrami kryté schody. V letech 2015 a 2016 prošla Svatá Hora rozsáhlou rekonstrukcí). [Zdroj: wikipedia.cz]

Tam se mi hodně líbilo a ani silnější vítr mi to nezkazilo. Více v přiložených fotografiích, které naleznete v závěru tohoto článku. Po absolvovaní Svaté Hory, bylo zapotřebí zjistit, kde je místní kulturní dům a naplánovat si cestu tak aby bylo snadné trefit zpátky z plesu na penzion. No nějaký čas to zabralo a místní KD byl lehce dál, než jsem si myslel, nic méně mi to nabídlo další možnost projít Příbram skoro křížem krážem i když pevně věřím, že mi ještě hodně věcí uteklo. V rámci čekání na početnou skupinku, se kterou jsme mířili na již zmiňovaný ples a samotných přípravách jsem zašel vyzkoušet další podnik. Tentokrát se jednalo o bistro rynk. a opět šlo o výběr z appky Gastromapa. Tento podnik třeba nenajdete ve výběru 365 a to mi přijde škoda, protože jídlo a káva nemělo chybu.

Pak už následovala samotná cesta na ples, sraz s PRAŽSKOU SMETÁNKOU, která dorazila těsně před začátkem a podpora našeho maturanta. Po noci strávené kulturním zážitkem a probuzení se do nového dne jsme zašli do podniku KAFÉRNA (svou další pobočku mají také v Praze nebo Písku) – na mlýnku byla výborná Columbie (flat white a latté bylo vynikající) a mohlo se jet domů. Pro zpáteční cestu byla zvolena doprava autobusem. Co jsem nestihl a co je v knize 365 je podnik Upekla. Tak snad příště.

Závěrem – Příbram mě bavila. Gastronomie je super a vcelku se jedná o super tip kam na výlet. Pevně věřím, že se již brzy dostaneme z doby rouškové a opět začneme objevovat krásy naší země. Všem přeji hodně zdraví a pevné nervy. Společně to dáme. Těm, co to dokázali přečíst až sem gratuluji a děkuji. Tak snad někdy příště. Mějte se a smějte se. I pod rouškou je zapotřebí neztrácet dobrou náladu.

ML


Galerie: Příbram 2020


 

Rubriky
CESTOVÁNÍ - ZEMĚ ČESKÁ

Neplánovaný, ale vynikající výlet do Žďáru nad Sázavou

Je to takový z těch nečekaných rozhodnutí, které uděláte a na chvíli začnete litovat, ale když se tak stane, tak už byste neměnili. Pár dní zpátky jsem se rozhodl vyjet na další výlet. Kam se jelo? Jdeme na to!

Budík ve 4:15 není úplně šťastný začátek dne ještě ke všemu, když jste po odpolední a domů dorazíte lehce před půlnocí. Stálo to chvíli přemáhaní a odhánění myšlenky na to, posunout budík o pár hodin a vyjet pozdějším spojem. Pak přišel zlom a vidina toho, že všude bude klid byla silnější než já. Spojem v 6:03 vyjíždím směr Žďár nad Sázavou. Když si to tak uvědomuju, tak skoro vždycky jedu tím stejným směrem, kterým jsem jel na předchozí tři výlety. Spánkový deficit byl dohnán během 2,5h. jízdy a mohl jsem se vydat vstříc novým zážitkům. Čím dál víc vítám, když v dané oblasti je klid a Žďár nebyl výjimkou. Ano, dorazil jsem tam kolem půl 9 ráno, ale i tak ten klid byl příjemný. Po opuštění vlakového nádraží jsem se vydal na místní památku, kterou je Zelená hora, kde stojí kostel sv. Jana Nepomuckého. Jedná se o nejvýznamnější stavbu barokní gotiky a od roku 1994 je tento kostel zapsán na seznam kulturních a přírodních památek UNESCO. Cesta je klidná a jste tam opravdu za chvíli. Čeho jsem si všiml a co se mi líbilo je, jak mají všichni upravené zahrady u domu. Věc, která se úplně tak nevidí. Během chvilky se ocitnete u zámku a na Zelenou horu je to coby kamenem dohodil.

Tento rok chystám kalendář pro rok 2020, který bych rád rozdával jako vánoční dárek, a tak myšlenka toho nafotit tento kostel, byla víc než na místě. No nevím, jestli mám na to štěstí, ale památka zrovna procházela rekonstrukcí a skoro všude bylo lešení. Nic příjemného, ale našel se i nějaký ten úhel a pár fotografií vzniklo. Když jsem to tedy prošel kolem dokola a naplnil tu neutuchající potřebu mít tu správnou fotografii, vydal jsem se zpátky. Zámek a okolí jsem stihl projít ještě před samotnou Zelenou horou a další super věc byla, když jsem si venku pod horou dal svačinu. Top záležitost. Na tento výlet jsem si sebou vzal pomocníka (kniha Lukáše Hejlíka #GMLH365) a zašel jsem do kavárny U bílé kočky a černého psa na americano s sebou a poté už pomaličku směr nádraží a domov.

Závěrem bych dodal, že ve Žďáru se mi líbilo. Sice to někdy vypadá, že město zaspalo dobu, ale je tam takový klid a pohoda, že člověk rázem přijde na jiné myšlenky. Díky za výborný zážitek a super procházku. Zase někdy.

ML


Galerie: Žďár nad Sázavou 2019


 

Rubriky
CESTOVÁNÍ - ZEMĚ ČESKÁ

Návrat do dětství, třetím výletem se stávají Poděbrady

Ahoj! Pohodlně se usaďte, protože pokračujeme ve výletování, cílovou zastávkou se stávají Poděbrady. Tradiční střetnutí na hlavním nádraží lze vynechat, ovšem tentokrát to bylo s menší změnou. Důvodem bylo zaspání, a tak jsme nestihli první z navrhovaných spojů. Jelikož jsem si chtěl dát v Poděbradech snídani, ale to padlo, tak jsem zvolil kavárnu IF, kam když přijdete tak sázíte na jistotu a výborný zážitek. Zvolil jsem pobočku na Jungmannově náměstí. Poté už nic nebránilo tomu vyrazit. Je to z Prahy opět hodina cesty a velkou výhodou je, že hned jak vylezete z nádraží, tak vlastně máte Poděbrady jako na dlani.

Já do Poděbrad jezdíval jako dítě dost často a město jako takové se mi vždy líbilo. Pamatuji si, že jako první jsme po příjezdu šli k řece a využili projížďky po řece Labe. Lodě tam jezdí dodnes, ale myslím si, že už ne v takové míře jako kdysi. Poté jsme se šli vždy najíst a tím jsme to celé zakončili. No a vlastně ani tentokrát to nebylo jiné. Jen s tím rozdílem, že teď jsme byli vybaveni knížkou Lukáše Hejlíka #365 a ještě větší chutí vše prozkoumat, než tomu bylo před lety. Byli jsme tam zhruba v čase oběda, takže přišel čas na to otevřít knížku a vybrat si, kde se najíme. Volba padla na Sotto Ponte. Vynikající GRILL na břehu Labe a kulinářský zážitek. Nebylo co vytknout. Lodí jsem se tentokrát neprojel, ale to ničemu nevadí. Poté jsme se prošli po celé kolonádě, chtěli jsme ochutnat pramen, ale pravděpodobně vyschnul. Jednoduše už nic neteklo a my jsme tak šli o dům dál.

Ten nebyl tak daleko. Na kolonádě se totiž můžete skoro v každém podniku dobře najíst. Do oka nám padlo Café Oliver a chybu jsme určitě neudělali. Nejen, že je ve výběru #365 ale také dle návštěvnosti to vypadalo, že si nikam nesedneme. Naštěstí se nějaké to místo na nás našlo uvnitř kavárny a my si mohli vychutnat lívance, flat white a cappuccino. Kromě dezertů si zde můžete dát i snídani nebo oběd. S ničím nešlápnete vedle. Z každého výletu jsem zvyklý posílat pohled, a tak ani Poděbrady nebyly výjimkou. Jenže sehnat pohled byla teda velká krize, ale nakonec jsme našli, poslali a mohli jsme vyrazit zpátky domů. Poděbrady mají pořád své kouzlo a při této návštěvě to byla jedna velká nostalgie a vzpomínky na dětství. Nejde, ale říct že se Poděbrady nikam za ty roky neposunuly. Minimálně v gastronomii jsou někde jinde a než velkých změn bude stačit, když zůstanou takové, jaké jsou. Zase někdy.

ML


Galerie: Poděbrady 2019


Navštívené podniky: Sotto Ponte / Café Oliver – vše podle tipů #GMLH365

Rubriky
CESTOVÁNÍ - ZEMĚ ČESKÁ

První návštěva Brna 2.7.2019

Z Prahy jsme vlakem vyjeli časně ráno a vydali se do Brna. Nevím, jak to máte vy, ale já vždy preferuji jízdu vlakem. Přijde mi to komfortnější a je to daleko lepší zážitek, než jízda autobusem nebo autem. Hlavně nemusíte stát v žádné zácpě. Vraťme se ale k tomu důležitějšímu, a to je BRNO.

Nikdy jsem tam nebyl a taky jsem neměl žádné velké očekávání. Při příjezdu (zhruba 2,5hod.) jsme se z Dolního nádraží přesunuli náhradní dopravou na Hlavní nádraží. Je to vlastně v tuhle chvíli jediná výtka, kterou Brno má, ale nutno pochopit, že se jedná o rekonstrukci a tak nějaká minuta sem nebo tam, vůbec nevadí Vzhledem k tomu, že jsme přijeli brzo a byl čas na nějakou vydatnou snídani, vydali jsme se do Kafec Brněnský (dle tipu Lukáše Hejlíka a jeho Gastromapy). Snídaně to byla víc než královská a dlouho jsme, takto výborný začátek dne neměli. Posíláme pozdrav, a ještě jednou díky za zážitek.

Poté už jsme šli po stopách samotného města. Viděli jsme několik kostelů (například v kostele sv. Jakuba jsme měli i prohlídku včetně blízké kostnice), náměstí, projeli jsme se šalinou, zavítali do restaurace Šelepka (opět vynikající), návštěva hradu Špilberk a závěrem jsme si dali kávu v Monogram Espresso baru. Byl to jedinečný zážitek a určitě to nebyla poslední návštěva tohoto města, které má své kouzlo a určitě má co nabídnout. Závěrem dodám, že když jsme chtěli stihnout jeden ze spojů na Prahu, tak jsme mohli vlaku pouze zamávat, ale díky tomu jsme si o hodinu mohli pobyt v tomto městě prodloužit. Při další výletu na viděnou. Již brzy.

ML


Galerie: Brno 2019


Navštívené podniky: Kafec Brněnský / Šelepka / Monogram Espresso bar – vše podle tipů #GMLH365