Rubriky
CESTOVÁNÍ - ZEMĚ ČESKÁ

Státní zámek Ploskovice a gastronomický zážitek v nedalekých Litoměřicích

Člověk už si myslel, že se letos nikam nepodívá, a nakonec z toho byl parádní výlet na celý den. Pojďme přeskočit ten klasický úvod kdy vám povím to nejdůležitější, a to je informace, že jsme jeli vlakem. To je snad jasný, že jo. Když tak přemýšlím asi vždycky budu bojovat za to, že se cesta musí uskutečnit tímto dopravním prostředkem.

Teď ale pojďme na to nejdůležitější. Bylo nás OSM. Hele to není zrovna žádná velká sranda dát tolik lidí dohromady. Ok, není nás třeba dvacet ale i tak je to celkem makačka. Naštěstí se vše povedlo a až přes drobné zaspání jsme mohli všichni vyrazit směr Ploskovice.

Jednou se mi dostal do ruky katalog, kde jsou různá místa a možnosti kam na výlet a mezi tím velkým seznamem byl i Státní zámek Ploskovice. Nebudu se tady rozepisovat o jeho historii, protože to si přeci jenom můžete najít třeba na google.

Aby byl výlet tak nějak jiný zvolili jsme cestu (ano vlakem) ale první třídou. Samozřejmě že jsme na cestě tam byli sami a vlak byl v podstatě prázdný, ale byla to lepší varianta než na cestě zpátky. České Dráhy se tentokrát moc nevytáhly a dostanete pocit, že za hodně peněz dostanete opravdu málo muziky.

Při příjezdu na zámek jsem opět procitnul. Víte, když někam jedu chci si to všechno hezky nafotit a nechce se mi moc koukat na lešení a údržbové práce. Ano chápu že se to někdy musí opravit, ale přijde mi, že mám na to docela štěstí a třeba při výletě do Žďáru nad Sázavou se mi stalo to podobné. Ono, ale všechno má dvě strany mince. Možná můžete být zklamaní z toho, že nemáte parádní fotky z exteriéru, ale zase když máte možnost nafotit si vnitřek zámku hned pookřejete. No a my jsme tu možnost měli. Při prohlídce samotného zámku jsme dostali povolení: FOTIT! A to se zase tak často nestává. Odkaz na fotografie přikládám v samotném závěru tohoto článku.

Na co rozhodně nesmím zapomenout je, že těsně předtím, než jsme zašli na prohlídku samotného zámku okusili jsme místi kavárnu: Café Páv. Na mlýnku byla káva z pražírny Zoban Litoměřice a flat white a další kávové speciality nám moc chutnali. Co se týče dortové sekce ani na to si nemůžeme stěžovat. Kavárna působila velmi příjemným dojmem a samotná obsluha to jen podtrhla.

Po návštěvě zámku a hromadě selfies nadešel čas oběda. Ten se uskutečnil už dle tipů Lukáše Hejlíka a jeho gastromapě v nedalekých Litoměřicích. Konkrétně v Restaurantu Capra. Polévka a hlavní chod dopadli na výbornou, ale museli jsme si nechat místo ještě na kávu a dezert. Zde jsme nemohli opomenout Kafe doma, které je hned naproti a kde rozhodně nešlápnete vedle. Teď už se vlastně nacházíme na samotném konci výletování, které proběhlo minulý měsíc a vlastně buďme rádi za něj. Teď si dáme na chvíli pauzu, protože situace je teď taková, že by si to člověk ani pořádně neužil.

Závěrem bych vám chtěl popřát hodně síly, energie a zdraví. Není to jednoduché, ale důležité je táhnou za jeden provaz a nepropadat v žádném případě panice. Zvládneme to jen tehdy pokud budeme řádně dodržovat všechna pravidla, která by i tak měla být součástí našich životů. Všem podnikům přeji ať to vydrží a co tak vidím a slyším je vidět, že to nevzdávají a jedou dál. Určitě podpořte svůj oblíbený podnik svou návštěvou. Doufám, že se brzy uvidíme u dalšího článku.

Na viděnou.

ML


Galerie: Ploskovice 2020


Rubriky
CESTOVÁNÍ - ZEMĚ ČESKÁ

Drobné ohlédnutí za návštěvou Plzně

Opět uběhla nějaká doba, kdy se vám opět hlásím s cestovatelským okénkem.

Při červnovém cestováni jsme se tentokrát vydali do Plzně. Ano, vím. Máme už srpen a já se tady budu vypisovat s tím co jsem dělal v červnu. Ani nevím proč jsem tak dlouho čekal, ale co vím je to, že si to tu chci odložit i přesto že tento rok je poznamenaný koronou.

Když jsem byl naposledy v Plzni muselo to být určitě ještě na základní škole v rámci exkurze pivovaru. Já si pak v místní cukrárně dal “tradičně” vídeňskou kávu (ve skleničce na nožičce) 😂 a jeli jsme zase domů. Začátek výletování je v podstatě jako přes kopírák. Praha – vlak – cesta – Plzeň. I teď tomu nebylo jinak. Vyjeli jsme časně ráno a hned jak jsme dorazili zašli jsme na snídani. Šli jsme po stopách Gastromapy LH a zavítali jsme do Le Frenchie Café. Po velmi vydatném a chutném posilnění jsme se přesunuli do místní zoo. Nevýhodou cestování na jeden den je, že když do něj zakomponujete zoo, nezbývá vám v podstatě čas na nic jiného. Zoo vypadala velmi dobře a vlastně jsme v ní strávili většinu času. Po zmapování místní zvěře byl čas na oběd. Ten proběhl v oblíbeném burgeru pointu zvaném Delish.cz. A výběr dopadl na jedničku. Jídlo bylo výborné a pivo také. Je možné, že pivo zde (myšleno v Plzni) chutná lépe nebo si to mozek jen namlouvá?

Po úspěšném obědě jsme pokračovali na pořádný výšlap. Přímo z věže Katedrály sv. Bartoloměje jsme si prohlédli celé náměstí, které místy připomíná to v Českých Budějovicích. Přes náměstí a poté park jsme šli k řece. Celkově jsme se snažili všude chodit pěšky, ale využili jsme i MHD. U té jsme výhradně využívali linku číslo 4. Po řece a nějakém tom focení jsme výletování zakončili v Pappa Coffee. Lepší závěr než v podobě flat white a mrkvového muffinu ani nemohl být.

Pak už následovala cesta vlakem domů. Zde mám jednu připomínku. Když v jednom z vagonů v podstatě nikdo nesedí, věřte že chyba je na vaší straně. Sedíte totiž v 1. třídě. Za drobný poplatek navíc, ale je to mnohem pohodlnější cesta. To se mi stává celkem často. Plzeň byla super. Nejen, že se tam dobře najíte, ale také nabízí spousty míst k objevovaní. Tak někdy příště. Nezapomeňte sledovat můj instagram @jsemarek, kde je spousta fotografií nejen z cest. Těším se na vás.

ML


Galerie: Plzeň 2020


Rubriky
CESTOVÁNÍ - ZEMĚ ČESKÁ

V době karantény vzpomínám na nedávnou návštěvu města Příbram

Teď když máme tu karanténu a vlastně ani pomalu nemůžeme nikam vyrazit na výlet, je na čase zrekapitulovat si ten, který se uskutečnil skoro před dvěma měsíci. Primární úlohou tohoto výletu byla podpora na maturitním plese, který se konal v Příbrami. A vidíte další město, ve kterém jsem ještě nebyl. Ono jich je víc, ale zatím o všech návštěvách, co jsem psal, jsem byl pouze v Poděbradech.

Příbram jsem se rozhodl prošmejdit sám, a tak jsem vyrazil už den předtím – klasicky vlakem jako je mým zvykem – když se rozhodnete jet autobusem bude to ta lepší varianta. Ne snad proto, že by jízda vlakem byla špatná, ale proto že autobus jezdí každou chvíli a možná jste tam i o pár minut rychleji. Po příjezdu následovala cesta k zamluvenému penzionu s názvem Dlouhá. A hele našel jsem ho docela rychle. Většinou zabloudím a pak musím na nějaký místní spoj, který mě doveze zpátky na hlavní bod (většinou tam kam jsem poprvé přijel) a já celý proces opakuji. Po ubytování, které bylo sice prostší, ale umístění bylo víc než důležité, protože vše bylo jako na dlani. Vzhledem k večernímu příjezdu se muselo zajít na večeři – ne, to nebylo součástí ubytování a ani to ničemu nevadilo, protože Příbram alespoň co se gastronomie týká roste, a tak bylo zapotřebí toho vyzkoušet co nejvíce. První gastro zastávkou byla Restaurace V Tržnici – zde jsem jako pomocníka použil google a nebylo to žádné zklamání – příjemná obsluha, tradiční české jídlo, interiér, který sice zaspal dobu, ale o to víc vtáhne do vzpomínek a ty příbory? Ty přesně jsme měli doma a úplně se mi vybavilo dětství. Devadesátky vás tedy úplně pohltí, ale není to vůbec na škodu, a tak návštěvu vřele doporučuji. Poté už došlo k přesunu na pokoj a “poklidné” noci.

No tak “poklidná” noc to úplně nebyla. Podlahy v penzionu vržou, z ostatních pokojů je vše slyšet – možná i když spadne špendlík a silnice, kterou byste rozhodně netipovalo jako tepnu města se už od rána hádám nezastavila. Pořád to nemění nic na tom, že bych se tam klidně ubytoval znovu, ale víc jak dva dny bych nedal. Probouzení každopádně trvalo déle a na snídani jsem se vydal až po desáté hodině. Tady už jsem využil appku Lukáše Hejlíka a zašel jsem do #jinejpodnik – absolutně není co vytknout a naobjednal jsem toho tolik, že plánovaná poznávačka Příbrami přišla víc než vhod.

Asi největší památkou je Svatá Hora (je významný barokní areál a poutní místo na vrchu (586 m) u Příbrami. Areál Svaté Hory tvoří obdélný komplex ambitů o rozměrech 80 × 72 m se čtyřmi kaplemi v rozích, uvnitř na vysoké kamenné terase stojí původně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, přestavěný a rozšířený v letech 1660–1673 za účasti architekta Carla Luraga. K severnímu křídlu ambitů přiléhá bývalá jezuitská rezidence (Svatohorská rezidence) a klášter a od severozápadního rohu komplexu vedou do Příbrami kryté schody. V letech 2015 a 2016 prošla Svatá Hora rozsáhlou rekonstrukcí). [Zdroj: wikipedia.cz]

Tam se mi hodně líbilo a ani silnější vítr mi to nezkazilo. Více v přiložených fotografiích, které naleznete v závěru tohoto článku. Po absolvovaní Svaté Hory, bylo zapotřebí zjistit, kde je místní kulturní dům a naplánovat si cestu tak aby bylo snadné trefit zpátky z plesu na penzion. No nějaký čas to zabralo a místní KD byl lehce dál, než jsem si myslel, nic méně mi to nabídlo další možnost projít Příbram skoro křížem krážem i když pevně věřím, že mi ještě hodně věcí uteklo. V rámci čekání na početnou skupinku, se kterou jsme mířili na již zmiňovaný ples a samotných přípravách jsem zašel vyzkoušet další podnik. Tentokrát se jednalo o bistro rynk. a opět šlo o výběr z appky Gastromapa. Tento podnik třeba nenajdete ve výběru 365 a to mi přijde škoda, protože jídlo a káva nemělo chybu.

Pak už následovala samotná cesta na ples, sraz s PRAŽSKOU SMETÁNKOU, která dorazila těsně před začátkem a podpora našeho maturanta. Po noci strávené kulturním zážitkem a probuzení se do nového dne jsme zašli do podniku KAFÉRNA (svou další pobočku mají také v Praze nebo Písku) – na mlýnku byla výborná Columbie (flat white a latté bylo vynikající) a mohlo se jet domů. Pro zpáteční cestu byla zvolena doprava autobusem. Co jsem nestihl a co je v knize 365 je podnik Upekla. Tak snad příště.

Závěrem – Příbram mě bavila. Gastronomie je super a vcelku se jedná o super tip kam na výlet. Pevně věřím, že se již brzy dostaneme z doby rouškové a opět začneme objevovat krásy naší země. Všem přeji hodně zdraví a pevné nervy. Společně to dáme. Těm, co to dokázali přečíst až sem gratuluji a děkuji. Tak snad někdy příště. Mějte se a smějte se. I pod rouškou je zapotřebí neztrácet dobrou náladu.

ML


Galerie: Příbram 2020