Je až s podivem jak horko těžko jde změnit zaběhnuté zvyky. Po zimní procházce je přede mnou cesta k babičce a dědovi. A tentokrát bude pro jednou změna. Změna, kdy přímý spoj vyměním za delší cestu, ale o to pestřejší.
Jeden červencový den roku 2021 jsem se vydal na cestu a abych si to trochu zpestřil, vydal jsem jak jinak než vlakem. Jindy totiž cestuji přímým autobusovým spojem přímo z Prahy a cesta vlakem je v tomto případě dost zdlouhavá, ale proč ne.
Na Hlavním nádraží nasedám do vlaku směr Kutná Hora. Ano, dost to připomíná začátek výletu, který jsem podnikl v roce 2019, akorát že po přestupu v Kutné Hoře, jsem se již nevydal směr Kutná Hora – město, ale využil jsem možnosti konečné stanice Zruč nad Sázavou. V roce 2021 byl stále v přípravách kalendář pro rok 2022, a tak jsem potřeboval nějaké fotografie. Právě ve Zruči se nachází zámek a park, a tak jsem neváhal ani chviličku a po výstupu z vlaku jsem se vydal k zámku. Pojďme si, ale něco říct o samotném městě.
Historie města
Město Zruč se nachází ve Středočeském kraji v okrese Kutná Hora a má okolo 4 700 obyvatel. První písemné zmínky o obci sahají do roku 1328. Součástí tohoto města jsou obce Domahoř, Dubina, Nesměřice a Želivec. Právě v Nesměřicích se nachází hráz vodní nádrže Švihov, kterou napájí řeka Želivka a se kterou nádrž zásobuje pitnou vodou nejen Prahu, ale také široké okolí Zruče nad Sázavou.
V devadesátých letech 20. století postihl město krach obuvnického závodu Sázavan a tím došlo k ukončení obuvnické produkce a celkové ekonomické stagnaci města. I teď když se tam přijede podívat je vidět, že město spíše stojí na místě. Určitě si pamatuji lepší časy, kdy město bylo v kondici, než tomu bylo právě v roce 2021. Teď se ale vraťme k tomu, co bylo hlavním motivem této cesty.
Zručský zámek byl původně hrad, který byl založen v polovině 14. století. První písemné zmínky sahají do roku 1335. V polovině šestnáctého století proběhla přestavba v renesančním slohu a na konci devatenáctého století byl upraven novogoticky. Od roku 1966 je chráněn jako kulturní památka. O tom, komu hrad/zámek patřil se samozřejmě dočtete na Wikipedii a majitelů nebylo opravdu málo. Více zde.
Návštěvnost zámku není vůbec špatná a od roku 2015 se každým rokem zvyšuje. Ani se nedivím. Nejen že zámek nabízí dva okruhy, které jsou zpřístupněné návštěvníkům, ale zároveň je každá místnost na zámku zřízená v jiném slohu a vy se tak dostanete od antiky až po secesi. Od dubna roku 2023 je zámek opět v provozu, a to každý víkend. Slavností zahájení turistické sezony je naplánované na 22.4.2023. Další zajímavosti o zámku naleznete zde. V rámci návštěvy zámku nevynechejte ani přilehlý park. Teď už ale oběd.
Gastronomie není to hlavní
Tím, že město není v žádném rozkvětu a v podstatě se pyšní pouze zámkem, tak po gastronomické stránce se žádné velké zázraky nekonaly. Já jsem z nostalgie zavítal do Restaurace Hotel Zruč. A bylo to fajn. Využil jsem možnosti sedět na terase a v podstatě nebylo co vytknout.
Po obědě do finální cílové stanice
Po fajn obědě je na čase zvednout kotvy a jde se na autobus. Teď už do finální stanice Soutice a honem za babičkou a dědou. Ještě, že jsem vyšel dřív, protože jízdní řády se asi moc nedodržují a nějaká minuta sem nebo tam nikoho nezajímá. V rámci cesty se dostanete do Nesměřic, kde se nachází již zmíněná hráz vodní nádrže Švihov nebo do Hulic, kde můžete, ale na vlastní zodpovědnost vyrazit k Hitlerovým mostům. Vzhledem k tomu, že se ale jedná o chráněnou oblast, tak vám hrozí pokuta. No, zážitek je to ale obrovský.
Teď už se nacházíme v cílové stanici Soutice. Kraj zůstává stejný, ale okres měníme na Benešov. Součástí Soutic jsou obce Černýš a Kalná. Možná v tomto případě nebudu až tak objektivní, přeci jenom každé prázdniny jsem trávil právě v Souticích, ale i tak si myslím, že obec má spíše tendenci růst a vlastně tak se to také děje.
V obci naleznete minimálně pět pamětihodností. Konkrétně zámek, Kostel svatého Jakuba, Kříž u kostela, Sochu svaté Anny a Sochu svatého Jana Nepomuckého. Zámek v Souticích byl vystaven v polovině 17. století. V roce 1895 zámek výrazně poničil rozsáhlý požár. Obnovy se sice zámek dočkal, ale musel být snížen o jedno patro. Větší opravy proběhly začátkem 20. století a v roce 1989 byl zámek v restituci navrácen dědicům posledního majiteli, kteří jej prodali novému vlastníkovi. Nyní je zámek chráněnou kulturní památkou a zároveň je také na seznamu ohrožených památek. Zámek je v soukromém vlastnictví a prochází rekonstrukcí, která je dost sporadická a veřejnost má možnost náhlednou pouze příležitostně.
Co rozhodně v Souticích navštívit?
Kromě zámku bych určitě připomněl již zmiňovaný Kostel svatého Jakuba Staršího. Kostel prošel už z části rekonstrukcí a stojí za to ho navštívit. Vnitřní prostory jsou z doby přestavby, která proběhla v roce 1864. Stejně tak stojí za návštěvu muzeum, které vzniklo z bývalého špýcharu a které bylo v roce 2020 prohlášeno kulturní památkou. Určitě nesmíte vynechat ani nově zrekonstruovanou lávku přes řeku Želivku, která vás dostane k soutoku dvou řek. Již zmiňované Želivky a Sázavy. A je to prostě nádhera. Když budete mít možnost, určitě bude fajn vzít si kolo a vše si pěkně projet, ale i pěšky se ty zásadní věci dají prozkoumat. Kdykoliv se vydávám do Soutic a jasně, teď už to není v tak pravidelných intervalech. Rád se s dědou a babičkou projdu a připomenu ty zásadní místa.
Pokud plánujete nějaký výlet neváhejte a zamiřte do Zruče nad Sázavou a zajeďte rovnou i do těch menších obcí okolo. Nejenže na vás dýchne historie, ale zároveň se parádně odreagujete. A pokud máte delší volno, začněte rovnou Kutnou Horou (kam se letos – 2023 možná podívám znovu). Do Zruče je to pak pouhých 32 km. Ať už se rozhodnete jakkoliv, bude to stát za to.
Jestli jste dočetli až sem, tak moc děkuji a brzy se přihlásím s dalším cestovatelským příběhem. Tak šťastné cesty a spoustu výletů.
M.